13 let Jumpingu: příběh, který začal jednou trampolínou

Dnes slavíme krásných 13 let Jumpingu. Když se ohlédnu zpátky, je až neuvěřitelné, jak rychle ten čas utekl. Při této příležitosti jsem vylovila několik historických fotografií – možná se na některých z nich poznáte. U všech fotek najdete popisky, které vám připomenou, jak to celé začalo.

Jak se zrodil Jumping

Psal se rok 2012. Bylo mi 26 let a dvouletému synovi jsme koupili malou trampolínku s madlem. Po porodu jsem chtěla zpevnit postavu, a tak jsem začala zkoušet cvičení doma právě na trampolíně. V té době ale na internetu téměř žádné návody ani sestavy nebyly. Narazila jsem však na kurzy Jumpingu – cvičení na trampolíně s řídítky.

Ráda se vzdělávám a jezdím na kurzy, proto jsem se přihlásila. Ne s cílem stát se instruktorkou, ale naučit se cvičit správně. Kurz probíhal v Pardubicích a trval dva víkendy. Do té doby jsem na Jumpingu nikdy nebyla – nejbližší lekce byly až v Plzni nebo v Českých Budějovicích.

Peklo jménem kurz

Hned první den nás bylo asi 35 a padla otázka:
"Je tady někdo, kdo nikdy nebyl na Jumpingu?"
Chtěla jsem se přihlásit, ale když jedna z účastnic poznamenala: "No, to je teda otázka!", raději jsem mlčela.

A pak to začalo. Cvičení od rána do večera, jen s jednou pauzou na oběd, na který jsem ani neměla chuť. Po prvním víkendu jsem doma sotva scházela schody a připadala si jako robot. Druhý víkend byl neméně náročný a vše završila závěrečná zkouška.

První lekce a velká nervozita

Cestou domů jsem si říkala:
"Když už to stálo tolik úsilí, mohla bych si koupit deset trampolín a cvičit aspoň s kamarádkami."

A tak se také stalo. Dostala jsem nabídku krásného prostoru v Sušici – v Káčku. Na svou úplně první lekci nikdy nezapomenu. Nervozita byla větší než před maturitou.

Zájem o lekce rostl, a tak jsem postupně přikupovala další trampolíny. Dnes jich máme 45.

Lidé, bez kterých by to nešlo

V roce 2013 jsem znovu otěhotněla, a proto jsem přemluvila kamarádku Miri, aby si udělala instruktorský kurz. Díky ní mohl Jumping pokračovat dál. Miri s námi cvičí dodnes a je pro mě doslova andělem.

V roce 2019 se k nám přidala instruktorka Kačka, která nás bohužel musela v roce 2024 ze zdravotních důvodů opustit. V roce 2023 se tým rozrostl o instruktorku Léňu.

Jumping jako životní styl

Díky Jumpingu jsem poznala obrovské množství skvělých lidí. Společně pořádáme Jumping party, fitness víkendy, navzájem se podporujeme, motivujeme a dodáváme si energii.

Jumping pro nás není jen cvičení. Je to radost, komunita a naše přírodní antidepresivum.

Děkuji všem, kteří jsou nebo byli součástí této cesty. Bez vás by těch 13 let nikdy nebylo takových, jaké jsou. 💛